Mám celoživotně dlouhý seznam věcí a situací, které nesnáším, nezvládám, rozčilují mě, vyčerpávají a bojím se jich. Kdykoli se nějaká taková pohroma blíží, dopředu jsem otrávená a rozčílená. Kupodivu se pak obvykle ukáže, že situace je opravdu hrozně nepříjemná a mně se jen znovu potvrdí, že na seznam nenáviděných životních událostí patří.

Poslední dobou ale jako by mi život naznačoval,

Po shlédnutí posledního dílu Matrixu jsme s mužem vedli obvyklou diskusi na téma, jestli v Matrixu jsme, nebo ne, jestli je Neův příběh v něčem podobný příběhu Ježíše Krista a vůbec jsme se propadali čím dál tím hlouběji do teoretických úvah.

A jako obvykle jsme v určité chvíli zasedli k počítači a počali lovit na internetu doplňující informace. Narazili jsme na stránku matrix-neo

Nadpis článku jsem si vypůjčila z názvu stejnojmenné knihy o výchově dětí od pana Kopřivy a spol. , ale článek bude zase o politice, i když o respektu také. Inspirovaly mě i události okolo návštěvy čínského prezidenta na Slovensku a shlédnutí filmu Vítejte

Už před nějakým časem jsem chtěla napsat svůj pohled na věčně omílané téma počátku lidského života tak, jak se teď pozměnil, když  jsem sama těhotná. Je to docela zapeklitá otázka a rovnou říkám, že si neosobuji patent na pravdu a ani nechci jakkoli hodnotit lidi, tedy hlavně ženy, s odlišným pohledem na věc..

Tahle myšlenka mě napadla při ranním rozhovoru s mým přítelem. O síti podniků, ve ve které pracuje, někdo řekl, že v nich sídlí démon. Byl z toho rozladěný, ale vlastně ho to nepřekvapilo, protože už dlouho má pocit, že ho tam práce vyčerpává a je neskutečně těžké odolávat pocitu marnosti a vzteku. 

Přitom místa, jako je to,

Celkem často jsem se v psycho knížkách dočetla, že někdo v životě zaujímá roli oběti. Je to asi takový oblíbený terminus technikus. Oběť je prostě někdo, komu kdosi provedl něco ohavného a dotyčný s tím nemohl nic dělat. Byl bezmocný a nezbylo mu, než pasivně strpět svůj osud a pak plakat smutkem, vztekem, hanbou...

Pokud se

Nedávno jsem si povídala s kamarádkou v čajovně. Trochu rozladěně mi vyprávěla, jak strávila předchozí večer mnoho hodin klikáním po youtube. Na začátku byl odkaz na jedno "úžasné" video v mailu a pak ji zaujalo další a další a další...

Zdá se vám takový scénář povědomý? Mně rozhodně. A stejně i jeho pokračování. Jak se tak

Je to s podivem, ale vůbec mě nenapadá, co psát. Mám asi deset nápadů, ale žádný z nich se nějak nechce proměnit v soubor písmenek. Snad je to následek mé úvahy nad hranicemi a časem, který věnuji různým činnostem, možná se ve mně cosi hnulo po posezení v čajovně, kdy jsem plakala kamarádovi na rameni, že už několik let nejsem schopná dopsat jednu závěrečnou

Končí další rok. 

 Vstupovala jsem do něj nespokojenás přesvědčením, že řada věcí se musí změnit. A předsevzetí došla svého naplnění. 

Jsou Vánoce. Pro náš ,šťastlivce, svátky hojnosti, míru a relativního klidu. Předvánoční shon nesnáším, každoročně si říkám, že mu rozhodně nepodlehnu a rok co rok se mi to moc nedaří. Letos jsem zvládla dárky nakoupit i zabalit již 22., což jsem sice odnesla lehkou virózou z vyčerpání, ale dneska jsem si opravdu užila klidný