"Kdo se táže po smyslu života, klade otázku špatně. Otázky nám pokládá život a na nás je, abychom na ně odpovídali." V.E.Frankl
Článek Internet a housky
Komentáře k článku: Internet a housky
zuzi: Och ano... už si nechávám narůst dlouhý vous, abych měla co zamyšleně popotahovat... 
---
zuzi.pise.cz
zabky-svet: Díky vému komentáři jsem zabrousila k Tobě a jsem příjemně překvapená. 
Máš novou čtenářku 
infikovana-houba®svetu.cz: Mezi tou změtí chytrých úvah jsi zmínila, že to platí o knihách, filmech, internetu a médiích. Ano, ale nesouhlasím s filmy a knihami. Filmy a knihy nedokáže tvořit každý. Tvoří je na základě zkušenosti. Autoři nám chtějí sdělit cůvj názor. Ano, je to podobné jako internet, ale v menší míře. Na internet může psát každý a to je ten problém. I na wikipedii si můžeš přečíst "chytrý" článek, který psal někdo podobný tobě a třeba ani nemá určitou školu k danému tématu. Je to hrozně složitý. Jenže knihy jsou podle mě i o příběhu a filmy taky. Na internetu příběh nenajdeš, v knihách jo.
PS: Ale jinak dobrej postřeh. něco podobnýho teď probíráme ve škole. Klobouk dolů(i když žádnej nemám...)
zuzi: Taky jsem nad tím přemýšlela. Nejde házet všechno do jednoho pytle, v tom souhlasím. A ať je to co chce za druh média, vždycky nakonec záleží na nás, jestli je použijeme k obohacení reálného života, nebo k útěku od něj. A utíkat se dá nakonec i ke knížkám. A už teď mě k tomu napadá dvacet "ale", takže dost filozofie. Díky za komentář!
---
zuzi.pise.cz
davis: Myslim, že to je podobný. Filmy sice nemůže točit každý, ale je to zas do velké míry jen otázka peněz. Když budeš mít kamaráda producenta, kterej ti svěří 50milionů korun, můžeš taky natočit film, obklopíš-li se schopnými lidmi. Pokud už někdo film točí má obrovskou moc (pochopitelně v závislosti na žánru...Kameňákem 3 nikoho neovlivníš...). Sděluje nám příběh, ale může do něj nacpat cokoli. Není to vždy jeho názor. Velká spousta režisérů jsou experimentátoři/psychologové amatéři/psychopati/... a zkouší, co všechno s divákem dokáží udělat. A když natočí film, pak očekávají, že se publikum rozdělí (přinejmenším) na dvě skupiny: Jedna co to sežere i s navijákem a sedne si z toho na zadek a druhá, která si řekne: "No moment! Co mi to tu cpe?..." A začne o tom uvažovat a hloubat. A to je asi jádro věci. Provokovat lidstvo k myšlení je možná důležitější než mu servírovat mnoho (byť třeba "zaručeného") moudra.
bublina*: Na internetu máš šanci najít virtuální život. Něčí starosti i radosti a mnohdy věci, které by dotyčný neřekl ani největšímu příteli. Dřív by se řeklo, že to papír unese. Dnes to unese klávesnice. Někomu se uleví, jiný zjistí, že sám na tom není tak zle. Chce to tak nějak kombinovat - realita + internet. Samotný internet nemá s opravdovým životem společného nic. Je to jen iluze přátel a skutečnosti, zábavy. Ale pomáhá odreagovat se od všedních problémů, starostí. A co se pásma Gazy týče, stejné problémy tam řeší přinejmenším 30 let a možná ani oni sami netuší, co vlastně řeší. Jen to stojí zbytečně spoustu životů. Myslím, že ani prožití života na obou stranách by nepomohlo k pochopení, jelikož by si to viděla zase jen z jedné strany, té své. A ta má přece pravdu.