Internet a housky

Nedávno jsem si povídala s kamarádkou v čajovně. Trochu rozladěně mi vyprávěla, jak strávila předchozí večer mnoho hodin klikáním po youtube. Na začátku byl odkaz na jedno "úžasné" video v mailu a pak ji zaujalo další a další a další...

Zdá se vám takový scénář povědomý? Mně rozhodně. A stejně i jeho pokračování. Jak se tak dívala na video za videem, začala se cítit tak nějak divně. Nervózní, nespokojená, otrávená. Pak ji napadlo zkusit najít nějaký filmeček pro rozveselení. A tak klikla tu na vtipné video se zvířátky, tam na cosi typu Neváhej a toč!.  Ale pořád nic. Pocit otupělosti a nespokojenosti neodcházel. Připadala si jako paralyzovaná. Něco ji nutilo dál sedět a klikat a klikat...

Když se po dlouhé době kdesi hluboko v ní vzedmula sebezáchovná síla a ona si dokázala říci DOST! a bez dalšího rozmýšlení vypnula počítač, bylo to jako probuzení ze snu, nebo spíš z noční můry. Bolavá záda, žízeň, pocit, že nestihne doběhnout na záchod a únava. Tupé mrtvolné vyčerpání, ve kterém i každý vědomý nádech vydýchaného vzduchu v pokoji působí jako procházka po horské louce.

Od mnoha lidí jsem slyšela, že internet a vůbec média z nás vysávají životní sílu. Řadila jsem takové nápady do kategorie "bláznivé - skoro na doktora", ale příběh mojí kamarádky, který jsem v různých podobách sama několikrát zažila, mě donutil přemýšlet.

Často strávím hodiny a hodiny proklikáváním odkazů k nějakému konkrétnímu tématu, které mě zaujme. Naposledy jsem se snažila pochopit konflikt Izrael verzus Hamas v Gaze. Po mnoha odpoledních a pár nocích jsem došla k závěru, že se seriózní představy stejně nedoberu.

Nicméně jsem se touto anabází dostala k cennému pochopení. Internet je úžasně mocné médium. Nevím, jestli jej mohu nazývat inteligentní bytostí, která se živí lidskou životní silou, ale rozhodně k němu, ale i k ostatním médiím nemohu přistupovat tak lehkovážně jako dosud. Je v něčem stejný jako oheň - dobrý sluha, ale špatný pán.

Internet, ale i televize, filmy, možná i knihy, mi mohou dát pocit, že skrz ně mohu získat opravdové poznání a pochopení. Že s jejich pomocí mohu prožívat skutečné emoce. A skutečně... Mohu získat dojem, že něco vím. Mohu získat dojem, že něco, nebo někoho chápu a taky mohu mít dojem, že jsem prožila silný příběh. 

Všechno je to ale VELKÝ OMYL. Pustím si nějaké super videíčko a užiju si báječnou legraci pozorováním hrajících si koťat a budu se rozčilovat nad smutnými záběry mrtvých palestinských dětí. Zažila jsem smích i pláč. Ale cosi ve mně chce JEŠTĚ, protože mé mysli a duši se ŽÁDNÉ potravy nedostalo a další a další videa tuto skutečnost pouze zvýrazní.

Nabízím k vyzkoušení jednoduchý test. Najděte si na youtube video kde si někdo hraje se psem, kde někdo hladí po vlasech dítě, kde se dva lidé hádají, kde někdo myje nádobí, nebo kde někdo cvičí jógu. Všechna je shlédněte a pozorujte, co se s Vámi děje. A teď vypněte počítač, zdvihněte se a všechno to pro změnu sami UDĚLEJTE. Hrajte si chvíli se psem. Pohlaďte po vlasech svoje dítě. Pohádejte se s přítelem, nebo přítelkyní. Umyjte nádobí. Zacvičte si jógu. Tak co, je vidět rozdíl?

Internet, film, televize a všechna možná média nám mnoho nabízí. Mohou nás inspirovat, abychom udělali něco nového, nebo začali uvažovat způsobem, jaký nás dosud nenapadl a tak obohatit náš život. Můžeme si ale také splést dojem s podstatou a iluzi s realitou a dostat se do ošklivého kolečka honby za fatou morganou.

Nemyslím, že je řešením vyhodit počítač z okna a vrátit se do pralesa (i když pro některé ani takový nápad není k zahození...), jen je dobré být bdělý.

A pro ty, co nemají psy, děti, nechtějí se hádat a mýt nádobí a vůbec nemají čas na takové zdlouhavosti, je zde jednodušší varianta testu:

Nejprve video pouze sledujte a pak opakujte sami: