Matrix a kočičí žrádlo

Po shlédnutí posledního dílu Matrixu jsme s mužem vedli obvyklou diskusi na téma, jestli v Matrixu jsme, nebo ne, jestli je Neův příběh v něčem podobný příběhu Ježíše Krista a vůbec jsme se propadali čím dál tím hlouběji do teoretických úvah.

A jako obvykle jsme v určité chvíli zasedli k počítači a počali lovit na internetu doplňující informace. Narazili jsme na stránku matrix-neo a zde na film Zeitgeist a další filmečky na téma 11. září, očkování jako metla lidstva a podobné.

Řeknu vám, je to pořádná masáž. Objevila jsem docela nový svět. Věděla jsem sice, že existují lidé a nejrůznější videa, která zpochybňují všechno možné a jejich tvůrci se člověka snaží přesvědčit, že všechno zlo světa má na svědomí přibližně dvacet lidí, ale že tvoří filmečky až takhle promakané, mě  nenapadlo.

Pravda, když na Zeitgeist, Loose Change a podobné koukáte jen trochu kriticky, začne vám v hlavě blikat hned několik varovných kontrolek zdravého rozumu, které neodbytně hlásí, že tady někdo plácá hlouposti, nebo alespoň maličko upravuje realitu, ale stejně. Shlédnutí filmů mě donutilo se na několik dní ponořit do dané problematiky a hledat další zdroje informací.

Jen na okraj: Zeitgeist je film, kde pár lidí tvrdí, že  za prvé: Ježíš Kristus nikdy nebyl a celé křesťanství je jen nástrojem k manipulaci lidmi, za druhé: pád dvojčat 11. září zplichtila americká vláda a do třetice, že za všemi finančními krizemi a válkami stojí několik bankéřů, kteří se snaží vytvořit z celé planety jediné království, kterému by sami vládli a opět k tomu neváhají použít všech dostupných i nedostupných prostředků.

Loose Change spřádá zajímavou konspirační teorii o 11. září, kde tvrdí, že dvojčata spadla řízenou detonací, do pentagonu narazila řízená střela a let 93 vůbec nespadl, ale přistál kdesi jinde a lidi odvedl pryč někdo z NASA. Existuje ještě zajímavější komentovaná verze Screw Loose Change, kde si nějaký pán jménem Mark Iradian dal práci a k fimu přidal titulky a vyvětlivky, které poněkud doplňují a upravují "realitu", kterou tvůrci Loose Change předkládají.

Trochu mi to připomnělo scénu z filmu Uprising o povstání v Varšavském ghetu v roce 1943, kde německý velitel okřikuje kameramana, který točí "vítězný" vstup jednotek SS do gheta ve chvíli, kdy vojáci naopak prchají  před židy, aby to, pro boha, netočil, když přece ustupují! Filmař se jen ironicky usmívá a odpovídá: "To záleží na tom, jak postavíte kameru."

No, je to tak. Všechno záleží na tom, odkud se díváte, nebo kdo Vám o tom či onom vypráví. Udělat si nějaký racionální názor na událost, které jsem se nezúčastnila, je zatraceně těžké.

Ono, co i budeme povídat, je těžké udělat si názor na události, kterých se člověk přímo účastní. Ani po pár dnech lovení informací ze sítě nejsem o moc moudřejší. Jak to s tím Ježíšem opravdu bylo asi nezjistím, stejně tak nepřijdu na to, jak to vidí se světovládou pan Rothschild. Jen u 11. září jsem si teď docela jistá, že ty baráky neplánovala zbořit americká vláda.

Pohled na svět, který mají lidi, co za vším vidí nějaké spiknutí, se mi nelíbí. Jasně, že není vždycky všechno křišťálově čisté, ale vidět dopředu za každým patníkem maniaka s kudlou, je k zbláznění.  Přece jen mě víc baví žít s představou, že člověk je v zásadě tvor dobrý, snažící se spíš prožít vlastní život šťastně a radostně, něž cíleně terorizovat ostatní.

A ještě k tomu Matrixu. Je vlastně docela na nás, jestli v něm jsme, nebo ne. Nikdo nás nemusí používat jako akumulátor a cpát nám káblík do hlavy. Občas si ho tam cpeme sami. No co se dá říct o dnu prožitém před televizí, nebo uvnitř světa Warcraftu, Travianu a podobných hříček, než že to byl den v Matrixu... Ale občas je v Matrixu docela pěkně, že? A občas se mi z něj ani moc nechce.

Třeba teď... Sedím si pohodlně před monitorem a kocour chodí kolem a mňouká a mňouká. Prý chce žrát a hrát si a vůbec se cítit opečovávaný. Takže... zpět do reality.

PS: Čestmír si zamiloval novou hračku - metrový kus viskocelu. Když si chce hrát, posadí se před něj, nebo nám ho přinese až k nohám a usedavě mňouká. Když ho ignorujeme, snaží se rozškrábat křeslo, nebo borovou polici (ví, že to mu pozornost zajistí vždy). Ideálně pak musíme pobíhat po bytě s kusem provázku v ruce a kocouř lítá za námi a loví. V mém podání je to docela komické. V osmém měsící těhotenství vyvinu již jen omezenou rychlost, takže mě koček většinou předběhne a po cestě zpět k provázku se mi zamotá mezi nohy. Riskuje život, ale hrát si chce dál. Zvláštní zvíře...