"Kdo se táže po smyslu života, klade otázku špatně. Otázky nám pokládá život a na nás je, abychom na ně odpovídali." V.E.Frankl

davis: Moc zajímavý, jako obvykle! Otázkou pro mě stále zůstává, jestli je z totality nějaká cesta ven, když u moci jsou vysoce kvalifikovaní vymývači mozků s vojenskou a policejní podporou a velká většina obyvatel nikdy za život nezjistí, co je za hranicí jejich pole či zdí jejich továrny. Do jaké míry je tedy pak možné mluvit o právu volby, když o možnosti volby nikdy neslyšeli, nikdy třeba nezjistí, že někde je to třeba jinak...
Tvůj sociální model je zajímavý, tak bych ho zkusil využít: pokud někdo (např sociální pracovníci) zjistí, že rodič své dítě týrá, mučí, také se tomu snaží zabránit. Tak jak jsi napsala, postavičky mohou nabýt stejné velikosti jen když ten silný ustoupí. Ten maličký se může stavět na hlavu, a nebude mu to nic platné, pokud ten, který ho může zašlápnout, nepřistoupí k dialogu. A pokud tomu velkému plynou z utlačování jen výhody, proč by na tom něco měnil? (Na lidskou stránku kdesi hluboko uvnitř, či svědomí lze tady těžko spoléhat...) ach jo, kdo se v tom má vyznat.

zuzi: Určitě je možné a i nutné totalitu nahlodávat zvenčí. Ti dělníci v továrně na to sami asi nepřijdou. I když - třeba Falun Gong vzešel zevnitř a teď tam do těla totality relativně úspěšně hlodá, ač systematicky potlačován. Spíš mi přijde, že zvenčí bychom to mohli dělat poněkud taktičtěji, než pokřikováním na vládní delegace, které spíš jen represi posiluje.
A u maličkých a velkých - jakmile jsme jednou dospělí, máme možnost volby větší, než děti, přestože to někdy může stát hodně odvahy a osobního sebezapření. V tom se možná někteří dospělí chovají jako děti - očekávají, že s respektem a úctou začne ten "rodič" a dokud to neudělá, pak mu přijde, že mu nezbývá, než být "dítětem" a poslouchat. Jasně, ve hře je strach o práci, o rodinu o život... Ale přesto se v totalitních režimech najdou lidi, kteří nesouhlasí a řeknou to nahlas i za cenu ztráty klidu v životě. Dokud v totalitních zemích ti lidé sami nedospějí a neuvědomí si, že právě oni to mohou změnit a přestat se chovat jako děti, nepomůže ani nahlodávání zvenčí. A ze zkušenosti od nás víme, že to často trvá dlouho, než k odvaze a dospělosti dospěje dostatek lidí, aby šlo udělat změnu. Ale nakonec to jde. Jinak souhlasím, že v případě totality "rodič" vládce třímající moc v rukou se jí dobrovolně určitě vzdávat nebude.

---
zuzi.pise.cz