Už před nějakým časem jsem chtěla napsat svůj pohled na věčně omílané téma počátku lidského života tak, jak se teď pozměnil, když  jsem sama těhotná. Je to docela zapeklitá otázka a rovnou říkám, že si neosobuji patent na pravdu a ani nechci jakkoli hodnotit lidi, tedy hlavně ženy, s odlišným pohledem na věc..

Tahle myšlenka mě napadla při ranním rozhovoru s mým přítelem. O síti podniků, ve ve které pracuje, někdo řekl, že v nich sídlí démon. Byl z toho rozladěný, ale vlastně ho to nepřekvapilo, protože už dlouho má pocit, že ho tam práce vyčerpává a je neskutečně těžké odolávat pocitu marnosti a vzteku. 

Přitom místa, jako je to,

Celkem často jsem se v psycho knížkách dočetla, že někdo v životě zaujímá roli oběti. Je to asi takový oblíbený terminus technikus. Oběť je prostě někdo, komu kdosi provedl něco ohavného a dotyčný s tím nemohl nic dělat. Byl bezmocný a nezbylo mu, než pasivně strpět svůj osud a pak plakat smutkem, vztekem, hanbou...

Pokud se

Nedávno jsem si povídala s kamarádkou v čajovně. Trochu rozladěně mi vyprávěla, jak strávila předchozí večer mnoho hodin klikáním po youtube. Na začátku byl odkaz na jedno "úžasné" video v mailu a pak ji zaujalo další a další a další...

Zdá se vám takový scénář povědomý? Mně rozhodně. A stejně i jeho pokračování. Jak se tak

Je to s podivem, ale vůbec mě nenapadá, co psát. Mám asi deset nápadů, ale žádný z nich se nějak nechce proměnit v soubor písmenek. Snad je to následek mé úvahy nad hranicemi a časem, který věnuji různým činnostem, možná se ve mně cosi hnulo po posezení v čajovně, kdy jsem plakala kamarádovi na rameni, že už několik let nejsem schopná dopsat jednu závěrečnou

Končí další rok. 

 Vstupovala jsem do něj nespokojenás přesvědčením, že řada věcí se musí změnit. A předsevzetí došla svého naplnění. 

Jsou Vánoce. Pro náš ,šťastlivce, svátky hojnosti, míru a relativního klidu. Předvánoční shon nesnáším, každoročně si říkám, že mu rozhodně nepodlehnu a rok co rok se mi to moc nedaří. Letos jsem zvládla dárky nakoupit i zabalit již 22., což jsem sice odnesla lehkou virózou z vyčerpání, ale dneska jsem si opravdu užila klidný

Jako malá jsem chodila do lidové školy umění. Rodiče pragmaticky usoudili, že pokud vyplní můj volný čas smysluplnými aktivitami, uchrání mě tak všelikých svodů, které nabízí lítání s partou vrstevníků po ulicích. Ač jsem je v té době za to místy nenáviděla, nyní jim ze srdce děkuji, neb jsem se skutečně vyhnula nástrahám závislosti

Žiju ve stresu. Ve stálém pocitu, že něco nestíhám a někam jdu pozdě. Pro jednu věc zapomínám na druhou a než si najdu čas sejít se s kámoškou, ona skoro smaže moje číslo ze seznamu. Jsem unavená, každou chvíli nevyspalá a adekvátně tomu protivná na všechny kolem sebe. A stejně přes

V prvním článku blogu jsem přemýšlela o zrcadlení, o důležitosti hledat v sobě, pokud mě rozčílí jednání druhého člověka. Měla jsem ale pocit, že píšu jen o polovině (a možná ani to ne) celé věci. Teď mi docvakla část druhá. A zase jsem neobjevila Ameriku první, protože o tom mluví už Debie Fordová v Temné stránce hledačů světla.

To hlavní a úžasné