On: Miminko už spí...

Ona: Hmmm...

On: Miláčku...(opatrně se přibližuje)

Ona: Hmmm... (rozpačitě se snaží štěpit pohled mezi muže a dítě)

On: Chybíš mi...

Ona: Ty mně taky...(po šestnácté kontrole spícího kojence se sune k muži)

On: Mmmmm...

Ona: Ach...

On: Miláčku?

Ona: Mmmmm...

On: Ty spíš?

Ona: ...

Jako každoročně touto dobou, padá na mě i letos zimní depka. Mrazivo, pod mrakem a jaro v nedohlednu.  Bloudím bytem jako duch a nebýt Ráchel, nevylezla  bych z postele. V takovém rozpoložení jsem včera ráno vstoupila do kuchyně a s hrůzou zjistila, že je tak zaplněná, že už není možno uvařit ani čaj. Jednak chyběl čistý, nebo alespoň méně špinavý hrnek a také

Tak jsem zase klikala a klikala až jsem tohle našla na youtube. Čtu Schindlerův seznam a Jerušalaim šel zahav je jednou z písní, které zní ve filmové verzi.

Tady je český text:

"A kam dáte kočky?", byla jedna z nejčastějších otázek lidí, když se dozvěděli, že jsem těhotná. V naší společnosti je nejspíš stále ještě rozšířený názor, že kočka a miminko nejdou dohromady. Pes a dítě v pohodě, protože pes se přece dá vychovat, ale kočka?

Ze začátku jsem se nechala zviklat a pár dní jsem procházela všemožné internetové diskuse na dané téma. Tím jsem se zase

Měli jsme doma stará akumulační kamna. Jak stará, nikdo přesně neví, ale patřila k vybavení bytu a můj muž si je pamatoval ještě z doby, kdy na nich jako malý chlapeček sedával v zimě  v době, kdy tam bydlel jeho děda s babičkou. Sloužila dobře a dlouho. Až do doby, než se můj do té doby osaměle a svobodně žijící muž rozhodl, že si mě pustí k srdci, k tělu a do obýváku...

Kamna byla

Mám celoživotně dlouhý seznam věcí a situací, které nesnáším, nezvládám, rozčilují mě, vyčerpávají a bojím se jich. Kdykoli se nějaká taková pohroma blíží, dopředu jsem otrávená a rozčílená. Kupodivu se pak obvykle ukáže, že situace je opravdu hrozně nepříjemná a mně se jen znovu potvrdí, že na seznam nenáviděných životních událostí patří.

Poslední dobou ale jako by mi život naznačoval,

Po shlédnutí posledního dílu Matrixu jsme s mužem vedli obvyklou diskusi na téma, jestli v Matrixu jsme, nebo ne, jestli je Neův příběh v něčem podobný příběhu Ježíše Krista a vůbec jsme se propadali čím dál tím hlouběji do teoretických úvah.

A jako obvykle jsme v určité chvíli zasedli k počítači a počali lovit na internetu doplňující informace. Narazili jsme na stránku matrix-neo

Odkaz na youtube mi poslal kamarád. Ty filmečky jsou prostě dokonalé. Ocení zejména lidé, kteří s kočkou spolubydlí.

Jak tu na ně koukám, Čestmír sedí vedle mě a tváří se poněkud uraženě. Nemá rád, když si z něj někdo utahuje...

Tak nám konečně dali vytoužené stavební povolení.  Do porodu mám šest týdnů, tak to snad všechno stihneme. Kocouř se ukazuje být nadšeným spolupracovníkem. Miluje dění a novinky a chce být přítomen všemu. Místy je ovšem jeho asistence spíš problematická:

Zde je záznam rozhovoru mého muže s kocouřem, který jsem vyslechla ležíc pohodlně v posteli v ložnici:

Muž:  Sedí na štaflích,

Miluju sladké snídaně. Potřebuji je k životu. Ideálně jsou to všelijaké druhy ochucených vloček a lupínků. Dokonalým doplňkem je kotel kafe s mlékem. To si ale teď musím odpustit, neb se mi po něm obrací žaludek a Ráchel se v břiše chová jak splašené torpédo.

Všechny tyto ranní pochoutky prodávané v obchodech mají ale svoje mouchy. Ty co jsou hodně ňami, obsahují vagón "éček" a