Kocour Čestmír a miminko

"A kam dáte kočky?", byla jedna z nejčastějších otázek lidí, když se dozvěděli, že jsem těhotná. V naší společnosti je nejspíš stále ještě rozšířený názor, že kočka a miminko nejdou dohromady. Pes a dítě v pohodě, protože pes se přece dá vychovat, ale kočka?

Ze začátku jsem se nechala zviklat a pár dní jsem procházela všemožné internetové diskuse na dané téma. Tím jsem se zase uklidnila, protože kočkaři všeobecně děti mají a soužití probíhá ze strany koček vesměs harmonicky. Naopak, zvířecí obyvatelstvo se spíš musí mít na pozoru před superrychlými batolaty. 

Z našich koček se příchodu miminka dožil jen Čestmír a to ještě s velkým štěstím. Týden před porodem se pádem z patnácti metrů na chodník pasoval do hodnosti "poletucha holešovická" a značně dolámaného jej dávali dohromady na veterinární pohotovosti, ale o tom jindy. Čenda každopádně o maličkou Ráchel nejevil ani ten nejmenší zájem.  Na začátku k ní překvapeně čmuchl a při zjištění, že nesmrdí rybinou a tudíž asi nebude k jídlu, se zase vzdálil. 

Po pár dnech se ale u něj začaly projevovat příznaky žárlivosti. Celkem logicky nám miminko zabírá 90% pozornosti a komunikace s kočičákem se zejména v prvních dnech omezovala na "Čestmíre, uhni!" a "Ty už chceš zase žrát?", což mu přišlo vrcholně nespravedlivé. 

Začal tedy o pozornost bojovat.  Nejprve docela nenápadně - stal se z něj nejspíš nejmazlivější kocour ve střední Evropě. Ač v minulosti po pár minutách drbání seknul packou a znuděně odešel, nyní je ochoten nechat se hladit téměř do vyhlazení, přede jak osmiválec a ukončení komentuje nespokojeným mňoukáním. 

Později se přidaly kdysi oblíbené, ale k naší radosti již zapomenuté, hry na honěnou: "já budu škrábat komodu, ty po mně něco hodíš, já uhnu a budu škrábat dál a ty pak vstaneš z postele a budeš mě honit. Já uteču, ty si lehneš a celý si to zopakujem, jo?" A ideálně ve čtyři ráno, když kojím...

Také se změnily kocouřovy stravovací zvyklosti. Zapomněl, že seriózní dospělý kocouř dostává žrádlo dvakrát za den, a, zjevně inspirován Ráchel, se dožaduje stravy čtyřikrát denně. Osvojil si i miminčí denní režim, takže spí, když spí ona a je aktivní, když je mimi vzhůru. Výsledkem je obdivuhodný rambajs, protože Ráchel řve, chce jíst, přebalit a podobně a v tu samou chvíli jako o život mňouká kocour, který chce to samé, jen před přebalováním preferuje hru s provázkem. Kupodivu už se uprostřed toho všeho pohybujeme se stoickým klidem a jednáme bez emocí, rychle a věcně...

Že kocourkovi k odpočinku vyhovují prostory určené miminku snad není třeba ani zdůrazňovat: