Naše dcera Ráchel má vždy několik týdnů trvající období, kdy je fascinována nějakým zvířetem, či předmětem, a toto s námi pak tráví všechen čas.  Na začátku to byli hadi. Hady jsme sledovali na youtube (najít zde video vhodné pro batole není zrovna snadné), na hady jsme se chodili dívat do ZOO, hady jsme malovali. Vždycky byl had táta, had máma a had miminko. 

Po hadech přišli

Dnes ráno jsme s manželem diskutovali o koupi vánočního stromku. Jako každoročně řešíme tři otázky -. 1. Jedle, nebo smrk?  2. Malý, nebo velký strom? 3. koupit, či nekoupit nový stojan, protože ten starý už je několikátým rokem spolehlivým zdrojem štědrodenní frustrace a vzteku?

Byli jsme zrovna u bodu dvě, naše dvouletá dcera mi seděla na klíně hluboce zabrána do sledování nějakého

 Vylévala jsem si na Ráchel frustraci z jejího sklonu tvořit nepořádek:
"Ráchel, já se snažím uklízet a ty tady pořád děláš bordel!"
 "Bojdej, bojdej!" nadšeně vykřikovala moje dvouletá dcera

Posíláte balíky? Od té doby, co provozuji e-shop, neustále dostávám a posílám spousty balíků. Dnes jsem, jako vždy, strhávala z krabice  cedulky s adresami a čárovými kódy, abych v ní mohla odeslat zboží své zákaznici.  A až dnes jsem si uvědomila, že poštovní krabice je vlastně samostatnou živočišnou formou. Kdyby dokázala mluvit, byl by její příběh

Po té, co nás v srpnu opustila kočka Sajuri, náš kocour osiřel. Zprvu jsme byli docela spokojení, protože se z něj stalo opět úžasně přítulné, hravé a mazlivé zvíře, ale když  se pak her a škádlení začal opakovaně dožadovat škrábáním nábytku ve tři ráno a při procházení bytem si nám sebevražedně lehal přímo pod nohy ve snaze být hlazen, začali jsme být unavení. Korunu všemu dodalo narození

Byly jsme dnes s kamarádkou a našimi dětmi ve věku 23 a 15 měsíců v ZOO. Jdeme si vtipkujeme:

Já: Hele, tam je louže a hrozná břečka...

Kamarádka: hezký...

Děti: všelijak pobíhají a klopýtají po náledí...

Já: To jsem zvědavá, kdo z nich tam spadne jako první...

Kamarádka: hahahahaha...10 vteřin... ha... ha... oba...

Děti: huáááá...ááááá...éééé...

Žiju s přítelem. On ještě přede mnou žil s kocourem. Takže jsem byla přistěhovalec, ale oba mě ve své velkorysosti s láskou přijali, ačkoli jsme si během několika týdnů vzájemně zpřevzaceli život naruby. Teda my. Hlavně já, co si budem povídat... Pusť si ženu do bytu a uvidíš, co se začne dít za věci! No a tak

Dneska mě Ráchelí opět dostala. Pomalu ale jistě se z ní stává úžasně šikovné, vynalézavé a hlavně samostatně pohyblívé dítě. Začíná být dokonce destruktivnější, než kočky a to už je co říct. 

Pokud se kočka přiblíží ke květináči, většinou ho mine a jen někdy prozkoumá obsah, ukousne list, či vyhrábne trochu hlíny a když se přiblížím na dohled, uskočí tři metry stranou a tváří se, že

Naše ratolest strká teď do pusinky úplně všechno a já se nutím zapomenout na všechny znalosti o bakteriích a přenosu chorob, které jsem kdy nabrala. Směji se sama sobě při vzpomínce na podrobné studium vhodných hraček a kousátek pro nejmenší, kdy jsem chtěla zajistit, aby Ráchel dostala do pusinky jen věci zdravotně nezávadné.

Procitnutí do reality začalo kolem pátého měsíce, kdy poprvé

On: Miminko už spí...

Ona: Hmmm...

On: Miláčku...(opatrně se přibližuje)

Ona: Hmmm... (rozpačitě se snaží štěpit pohled mezi muže a dítě)

On: Chybíš mi...

Ona: Ty mně taky...(po šestnácté kontrole spícího kojence se sune k muži)

On: Mmmmm...

Ona: Ach...

On: Miláčku?

Ona: Mmmmm...

On: Ty spíš?

Ona: ...