Nová kočka

Po té, co nás v srpnu opustila kočka Sajuri, náš kocour osiřel. Zprvu jsme byli docela spokojení, protože se z něj stalo opět úžasně přítulné, hravé a mazlivé zvíře, ale když  se pak her a škádlení začal opakovaně dožadovat škrábáním nábytku ve tři ráno a při procházení bytem si nám sebevražedně lehal přímo pod nohy ve snaze být hlazen, začali jsme být unavení. Korunu všemu dodalo narození miminka, kdy byl kocouř odsunut definitivně na druhou kolej a začal chřadnout.

Jak maličké Ráchel přibývalo týdnů  a mně sil, začali jsme vážně přemýšlet, že Čestmírovi pořídíme novou kámošku. Když pak nudící se kocour začal systematicky shazovat věci z polic a celé noci nám žalostně mňoukal u hlavy zabodla jsem jednoho dne při procházení stránek kočičích útulků prst do monitoru: "A co třeba tuhle?" tázala jsem se muže. Z obrazovky na nás hleděla dvě melancholická důvěřivá očka patřící mourovobílé šestiměsíční kočičce Noře.  Byla jsem si zcela jistá, že tohle je přesně zvíře pro nás a hlavně pro Čestmíra.

"A rozmysleli jste si to dobře?" ptala se paní na druhém konci telefonu, když jsem jí sdělovala naše rozhodnutí osvojit si kočičího bezdomovce. "Ona je krásná, hravá, hodná, to jo, ale je trochu plachá. Taková nevymazlená. Moc se nesetkala s lidmi..." Ujistila jsem paní, že to určitě zvládneme. Kočku dovymazlíme a navíc jde hlavně o to, aby si rozuměli s Čendou. Paní rezignovala. Nakonec domácí depozitum není nafukovací a opuštěných koček jsou mraky a vymlouvejte to někomu, když vás chce jedné z nich zbavit, že?

Před čtrnácti dny v neděli k večeru přivezl tedy můj muž kočinku domů. Hnala jsem se nadšeně k bedýnce a otevřela dvířka. Zevnitř se ozvalo výhružné zasyčení. Opatrně jsem stáhla napřaženou ruku a nahlédla do přepravky. V zadním rohu se choulilo odrostlejší kotě, v očích výraz nekonečné hrůzy a nedůvěry. 

"Máme počítat s tím, že někam zaleze a dneska ji už neuvidíme. A vylákat se prý dá na žrádlo. Má ráda kuře." informoval mě muž. V té chvíli Nora bez varování vystřelila z bedny a zmizela kdesi ve změti nábytku v ložnici. Zbytek dne jsme strávili pátráním, kam se skryla, abychom jí poblíž nechali záchod a misku s granulemi... Den první byl za námi.

A přišel den druhý: Nori je většinu dne nezvěstná. Že je v bytě poznávám jen podle syčení a vrčení, kterým se vzájemně dorozumívají s Čestmírem. 

Den třetí: kočka se dala vylákat na kuře. Je ochotná se přiblížit v noci na vzdálenost jednoho metru. Jsem rozhodnuta trpělivě usilovat o její přízeň a vstávám kvůli tomu ve dvě ráno, abych se plížila studeným bytem a podstrkovala Norí kousky kuřecích prsou. Čestmír je nadšen, protože má hody, jaké dlouho nezažil.

Den šestý: Noční vstávání je značně vysilující, ale kočka se přiblíží až ke mně a v zaujetí žrádlem se nechá i pohladit. Jsem nadšena. Je to krásné koťátko.

Den osmý: V noci si už i hraje s provázkem s mašličkou. S Čestmírem na sebe přestali syčet a začínají se přátelit.

Kočka se v bytě objevuje i přes den a z úkrytu do úkrytu už přechází důstojným klidným krokem. Mí rodiče konstatovali, že jsme se nejspíš zbláznili, když jsme si pořídili druhou kočku a ještě takhle bláznivou.

Den devátý: Měli bychom zajít s Norí na přeočkování, ale stále se k ní nedokážeme přiblížit. Odkládáme operaci o několik dní. V noci se pořádně nevyspím: kočky si zvykly na noční hrátky s provázkem a urputně je vyžadují. Kocour ve tři ráno jak šílený škrábe borovou komodu a kočka demonstrativně sedí na přebalovacím pultu pro Ráchel, což je jediné místo v bytě, kam kočky nesmějí.  

Den desátý: Kočka je zcela asimilována. Nestydatě krade jídlo z nestřežených talířů, nastěhovala se mi do police se svetry a dožaduje se kuřete. Když dostane konzervu, tváří se ublíženě. Nicméně, stále na sebe nenechá sáhnout. Musíme s ní k veterináři, aby nepropadlo očkování, ale stále tento fakt vytěsňujeme. 

Den jedenáctý.  Kočka se vyzvracela a hromádka byla plná svíjejících se dlouhých červíků. Málem jsem při uklízení připojila obsah svého žaludku. Kočku je nutno znovu odčervit, než něco chytí miminko... Muž přinesl od zvěrolékaře tabletky Drontalu pro kocoura a šíleně drahou parazitohubící vodičku za krk pro kočku, neb představa, že do ní cpeme prášek v nás vyvolává směs děsu a pobavení.

Den dvanáctý: Kocour dostal po mírném boji tabletku. Kočku jsme naháněli hodinu, ale z bitvy jsme odešli poražení a ještě dlouho po té jsme Septonexem ošetřovali utržené rány. Norí na nás nicméně nezanevřela a dožadovala se večeře a nočních hrátek. Čestmír kašle, že by od nás chytil rýmu?

Den třináctý: Čestmír přestal mňoukat. Vypadá vážně nastydlý a nehraje si. Výprava k lékaři je nezbytná. A kočka má mít přeočkování... Po společném přiznání prohry voláme paní z útulku, že nejsme schopni kočku dopravit k veterináři a tudíž ji musíme vrátit. Paní se netváří nadšeně a nabízí pomoc - kočku chytí, kápne jí odčervovací vodičku a nacpe nám ji do přepravky. Souhlasím s radostí, neb jsme si na Norí už zvykli a stýskalo by se nám. S překvapením zjišťuji, že máme s mužem sklony k masochismu...

Den čtrnáctý: Manželovi kolegové v práci marodí. Nemůže si vzít volno. Kočičí návštěvu lékaře musím zařídit já. Vytvářím bojový plán: Jak zvládnout dvě kočky dovézt k lékaři a zároveň u sebe mít čtyřměsíční mimino? Pomáhá Boží zázrak v podobě sestřenice na hlídání...

Den patnáctý: Paní přijde v jedenáct. Jsem na ni zvědavá. Myslím si, že to nezvládne... Přepočítala jsem se. Paní přišla, zkušeným chvatem vyhrábla kočku z pod skříně. V jejím náručí se z Norí stalo malé vystrašené koťátko, které si nechalo líbit úplně všechno. Akce veterinář proběhla v pohodě - Čestmír má zánět průdušek a antibiotika. Ach jo.

Den šestnáctý: Bitva s kocourem a polykáním tabletek. Kočka rozhrabala květináč se sukulenty. Hlína je všude. Rostlinky ukryla k nám do postele... Potvora.

Den sedmnáctý: Kočka považuje můj šatník za svůj pelech a mou odvážnou snahu o dobytí triček za narušení domovního práva. Okousala mi zpěvník a devastuje další kytky. Žere všechno, co před ní neukryjeme. S Čestmírem, kterému už otrnulo, tvoří smrtící komando. Létají bytem, stepují před ledničkou a v noci škrábou nábytek. Definitivně jsem je na noc vykázala z ložnice, jinak bych se nevyspala. 

Co dodat? Čestmír je šťastný a já se mohu bez výčitek věnovat miminku. Kočka je dalším specifickým obyvatelem našeho 2+kk a tuším, že s ní bude ještě spousta legrace. 

Dodatek po roce a půl: Je možné, že už je to tak dlouho, co ji máme? Je... Čas hrozně letí. Nori a Čestmír se milují. Nori na sebe stále nenechá sáhnout. Vzdali jsme snahu o fyzické sblížení a spokojujeme se s duchovním poutem... Jediné doteky se odehrávají při odchytu kvůli návštěvě veterináře a pokročili jsme - už to zvládáme sami.