Máme nové domácí zvíře. Jmenuje se Josef a je to sršeň. Létá nám do ložnice již několik týdnů pravidelně, když necháme rozsvícené světlo a otevřené okno. Ráchel trpělivě vysvětlujeme, že než jdeme spát, opravdu musíme Josefa z ložnice vyhnat. Ne že bychom ho podezírali z agresivity, ale já sdílení ložnice s 4cm velkým hmyzem prostě psychicky nedávám. Přitom Josef k nám chodí jen klidně nocovat.

 Odvážila jsem se vypnout Ráchel Zpívánky na youtube a pustila jsem si zprávy. Ráchel jsem rázně umlčela, že teď se budu koukat já. Celou dobu zpráv Ráchel stepovala okolo, v ruce DVD s Rákosníčkem a mrmlala si:

"Máma spávy kouká...Áchel nece spávy...tonec uz spávy...né este...ach jo...mámo, neci spávy, ákosníca pust!"

Naše dcera Ráchel má vždy několik týdnů trvající období, kdy je fascinována nějakým zvířetem, či předmětem, a toto s námi pak tráví všechen čas.  Na začátku to byli hadi. Hady jsme sledovali na youtube (najít zde video vhodné pro batole není zrovna snadné), na hady jsme se chodili dívat do ZOO, hady jsme malovali. Vždycky byl had táta, had máma a had miminko. 

Po hadech přišli

Dnes ráno jsme s manželem diskutovali o koupi vánočního stromku. Jako každoročně řešíme tři otázky -. 1. Jedle, nebo smrk?  2. Malý, nebo velký strom? 3. koupit, či nekoupit nový stojan, protože ten starý už je několikátým rokem spolehlivým zdrojem štědrodenní frustrace a vzteku?

Byli jsme zrovna u bodu dvě, naše dvouletá dcera mi seděla na klíně hluboce zabrána do sledování nějakého

 Vylévala jsem si na Ráchel frustraci z jejího sklonu tvořit nepořádek:
"Ráchel, já se snažím uklízet a ty tady pořád děláš bordel!"
 "Bojdej, bojdej!" nadšeně vykřikovala moje dvouletá dcera

Posíláte balíky? Od té doby, co provozuji e-shop, neustále dostávám a posílám spousty balíků. Dnes jsem, jako vždy, strhávala z krabice  cedulky s adresami a čárovými kódy, abych v ní mohla odeslat zboží své zákaznici.  A až dnes jsem si uvědomila, že poštovní krabice je vlastně samostatnou živočišnou formou. Kdyby dokázala mluvit, byl by její příběh

Po té, co nás v srpnu opustila kočka Sajuri, náš kocour osiřel. Zprvu jsme byli docela spokojení, protože se z něj stalo opět úžasně přítulné, hravé a mazlivé zvíře, ale když  se pak her a škádlení začal opakovaně dožadovat škrábáním nábytku ve tři ráno a při procházení bytem si nám sebevražedně lehal přímo pod nohy ve snaze být hlazen, začali jsme být unavení. Korunu všemu dodalo narození

Byly jsme dnes s kamarádkou a našimi dětmi ve věku 23 a 15 měsíců v ZOO. Jdeme si vtipkujeme:

Já: Hele, tam je louže a hrozná břečka...

Kamarádka: hezký...

Děti: všelijak pobíhají a klopýtají po náledí...

Já: To jsem zvědavá, kdo z nich tam spadne jako první...

Kamarádka: hahahahaha...10 vteřin... ha... ha... oba...

Děti: huáááá...ááááá...éééé...

Žiju s přítelem. On ještě přede mnou žil s kocourem. Takže jsem byla přistěhovalec, ale oba mě ve své velkorysosti s láskou přijali, ačkoli jsme si během několika týdnů vzájemně zpřevzaceli život naruby. Teda my. Hlavně já, co si budem povídat... Pusť si ženu do bytu a uvidíš, co se začne dít za věci! No a tak

Dneska mě Ráchelí opět dostala. Pomalu ale jistě se z ní stává úžasně šikovné, vynalézavé a hlavně samostatně pohyblívé dítě. Začíná být dokonce destruktivnější, než kočky a to už je co říct. 

Pokud se kočka přiblíží ke květináči, většinou ho mine a jen někdy prozkoumá obsah, ukousne list, či vyhrábne trochu hlíny a když se přiblížím na dohled, uskočí tři metry stranou a tváří se, že