Nedávno jsem psala o svém životě ve stresu. Úspěšně pokračuju dál a nyní už se nacházím na samé hranici paniky, což není tak špatné, protože pak už je jen kousek na to pověstné dno, od kterého se dá odrazit. Jak se zvednout a začít zase stoupat k hladině už vím. Můj život je totiž jako sinusoida, stále se nacházím buď na cestě nahoru, nebo zase dolů. Celá křivka vede ale poněkud do kopce, takže

Podzim, zima a čas předvánoční mohou být pro osoby citlivé dobou velké zátěže. Někdy to člověk zvládne sám, jindy pomůžou přátelé, co poskytnou ouško k vypovídání a rameno k vybrečení se. Co když je to ale málo? Do krize se může dostat každý a pomoc je dobré hledat dřív, než později, jak vím z vlastní zkušenosti...