Jaro v Holešovicích

   Jako každoročně koncem února, přišlo do Holešovic jaro. Neomylně je poznám, protože každý rok začíná stejně. Přes Ortenovo náměstí přestanou jezdit tramvaje, ulici zaplaví nákladní auta, zmizí povrch chodníků a silnic a až do prvních mrazů při každé cestě na nákup s kočárkem zdolávám opičí dráhu v podobě můstků a mostíků z nejrůznějších materiálů. Mé dny provází zvuk zbíječky a vrčení dieselagregátů, které také při každém otevření okna zaplaví celý byt omamnou vůní nafty, kterou po pár dnech usilovných stavebních prací trvajících od sedmi do sedmi včetně sobot a nedělí, vystřídá neodolatelný pach čerstvého asfaltu. Mými blízkými přáteli se stanou party dělníků, kteří mě znají již několik let, důvěrně na mě mávají a pohvizdují a blahopřejí mi  ke zdárnému růstu mých dětí.

  Přemýšlím, co budu dělat, jestli se dožiji toho, že jednu sezónu zažiji Ortenovo náměstí bez stavebních prací. Asi z toho ticha rušeného jen co patnáct minut projíždějícími tramvajemi, troubením klaksonů a hlaholem turistů pod okny, budu tak nervózní, že se budeme muset přestěhovat na Argentinskou...