Atopický exém - jsme jedno tělo

Moje dcera má atopický exém. Dlouho jsem si to odmítala připustit a přijmout realitu jsem musela až teď, když se svědivé červené flíčky začaly Ráchel šířit po tělíčku do typických míst - pod kolena, za ucho...

Snažím se o nemocech přemýšlet celostně. Nemoc má nejen příčiny tělesné, ale i duševní a duchovní. Nemoci u dětí často odráží nějaký konflikt rodičů. Ať už problémy v jejich manželství a partnerství, nebo osobní problémy otce, nebo matky samotných. Zkusila jsem být sama k sobě upřímná a hledala jsem, co by mi mohla Ráchel skrz exém chtít sdělit. Jaký můj problém mi na svém těle zrcadlí.

Nebylo až tak těžké na něco přijít - do ideální matky mám daleko. Prostřednictvím jedné meditační techniky jsem se zkusila dostat do místa na ručičce, kde se exém objevil nejdříve. Dělá se to tak, že si člověk představí, že je opravdu hodně malinký a vstoupí do nemocného místa na těle a trochu se tam porozhlédne. A když se zadaří, něco se ukáže a občas to může být pohled do problému světlo vnášející, jak se teď přihodilo mně.

Objevila jsem se uprostřed občanské války. Skupinky bytostí, o kterých jsem věděla, že by spolu určitě měly spolupracovat se místo toho ničily a požíraly v bratrovražedném boji. Zkusila jsem je zastavit a zjistit, o co se to snaží. O překot mi vysvětlovali, že takhle se nedá žít, že prostě MUSÍ něco udělat, protože "ti druzí" mohou za všechny těžkosti a příkoří, která se jim dějí. Jako jediné řešení viděli všechny "zlé" pobít a nastolit nový pořádek, který přinese radost, mír a všeobecné blaho. Ptala jsem se, jak chtějí rozeznat, kdo je špatný a kdo ne, když všichni vypadají stejně a patří k jednou tělu. Na to neměli odpověď , ale už byli celí žhaví se do sebe zase pustit. 

Přemýšlela jsem. Oni se bijí navzájem. Myslí si, že ti na druhé straně jim zásadně škodí a nevidí, že ve skutečnosti všichni kopou za jeden tým. Místo, aby se snažili o porozumění a spolupráci, dychtí jen po prosazení vlastního pohledu na věc a zničení těch, co vidí věci jinak. Kde ve svém životě dělám to samé?

Muž a žena po svatbě tvoří také jedno tělo. Nejsem snad náhodou s druhou polovinou svého těla ve válce? Neochotně, ale musela jsem uznat, že mnohdy svého muže viním ze svých potíží a mám pocit, že kdyby ON změnil své chování a jednání na mnoha frontách, byl by v naší rodině klid. A já... no... já se přece snažím a dělám, co můžu, že. To on NIC nedělá....Málo se snažím vidět, že on to také nemá jednoduché a vlastně dělá, co může.

A ve vztahu k Ráchel. Ta je vlastně také součástí těla - naše rodina je tělem. A jak často mám dojem, že mě Ráchel zlobí a zdržuje a jen ona může za to, že jsem rozčilená, unavená a mrzutá a nebýt jí... Přitom ona má právo na neznalost, touhu po blízkosti, na snahu všechno vyzkoušet.

A já sama v sobě také vedu neustalou bitvu s rozdílem mezi "taková jsem" a "taková bych v ideálním případě měla být". A přitom ideál možná ani není to, co skutečně chci.

 

Ze všeho vztekání se a konfliktů je nakonec jen blbá nálada, neustálá napruženost a hledání možností, jak ztrestat viníky - to jest Ráchel, manžela, sebe sama a všechny ostatní, kteří mají smůlu a jdou kolem. Takže pak třeba seřvu pošťačku, protože mi jen hodila do schránky lístek k balíku a ani nezazvonila. A ta jde a možná pak vynadá svému muži, že neumyl nádobí a hurá, jupí, už se chandra pěkně šíří do světa - stejně jako atopický exém z ručičky pod kolena. Protože jsme jedno tělo.

A když pak strávím spoustu času bojem proti těm, co "zavinili" mou špatnou náladu a nespokojenost, nezbývá mi síla na obranu proti skutečným nebezpečím a ďábelským nástrahám, jako jsou třeba nekonečné koukání na hloupé seriály, kde si nemocní fiktivní lidé neustále hojí své mindráky na druhých, pojídání tabulek čokolády a vůbec propadání nesčetným závislostem, o kterých si mylně myslím, že mi pomáhají odpočívat, ale ve skutečnosti ničí tělo, vůli i ducha.

Pokusila jsem se tuto úvahu vysvětlit znepřáteleným bytostem, se kterými jsem se setkala uvnitř Rácheliny ručičky. Říkala jsem jim, že když pobijí "ty zlé", zničí vlastně sami sebe. Jsou přece částí jednoho těla. Díky stálému oběhu krve se tato "spravedlivá" bitva rozšíří do celého těla a výsledkem bude nemocná Ráchel a nikomu - ani "vítězům", nebude zrovna do zpěvu. Vždyť kvůli nasazení imunity proti svým vlastním buňkám, nebo částem potravy, místo proti skutečným narušitelům integrity těla má už teď Ráchel dva týdny rýmu.

V Bibli se píše: Cokoli jste učinili jedinému z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. (Mt 25,40).

Cokoli dělám druhým, dělám sobě a naopak. Když se terorizuji sebenenávistí, ničím i druhé. Když nadávám a obviňuji své bližní bez snahy o smír a shodu, ubližuji sobě. A protože jsem často slepá k trámu ve vlastním oku, ukazuje mi tohle jednání moje vlastní tělo, nebo tělo mého dítěte.