Jména našich koček

Původně jsem chtěla zachovat anonymitu tohoto blogu. Nechtěla jsem o něm povídat přátelům a uvádět jakákoli jména. Tahle vize mi vydržela jen několik týdnů, neb jsem se neudržela a v počátečním nadšení a snaze zvednout návštěvnost, jsem vyslepičila adresu  skoro každému. Nyní tím pro mě pozbývá smyslu utajování jmen našich koček. Takže něco o jejich slavném původu.

Náš kocour se jmenuje Čestmír. Úplně původně se nejmenoval nijak, neb mu rodina, kde se narodil jméno dát nechtěla. Tato výsada měla zůstat až jeho definitivnímu mejiteli. Protože byl ale jediným úplně černým koťátkem mezi samými barevnými bratry a sestrami, kdosi nakonec neodolal a začali mu říkat Čenda. Jako že černý kocour. A  už mu  to zůstalo. Když si ho pak můj milý přivezl domů, uvažoval, kterého jména je Čenda zdrobnělinou a tak došel k Čestmírovi.

Nutno uznat, že náš kocouř dělá svému jménu skutečně čest. Je galantním zvířetem, pečuje o kočichu i o nás a vyžaduje odpovídající úctu a respekt. Svého času dokonce i létal - skok vysoký ze země na lednici, či nejvyšší poličky v místnosti - byl pro něj hračkou. Po kastraci, kdy vyměnil zájem o kočičí slečny za lásku k potravě, je však i při celkem vyvážené dietě poněkud těžkotonážní a létá pouze z míst výš položených na podlahu. Sousedů pod námi je mi při tom upřímně líto...

Kočicha se jmenuje Sajuri. Jméno neměla asi hodně dlouho, nebo možná nějaké měla, ale už se to nedozvíme. Z útulku jsme si ji převezli jako čtyřměsíční životem otřískanou rebelku, která žrala, dokud nezvracela a do čeho zatla drápy, to nepustila.  Krvavé škrábance na rukou jsme ošetřovali hojivými mastmi ještě nedávno... Její vzhled  byl od počátku zvláštní. Tenké nožky, dlouhý tenký ocásek a výrazně trojúhelníkovitá hlavička. Pečlivým studováním obrázků o plemenech koček jsme dospěli k závěru, že v útulku se spletli, když nám do průkazu napsali, že jde o "kočku evropskou". Naše byla totiž zcela jasně podstatně vzácnějšího plemene! Šlo o "kočku asijskou"! Vzhledem k této skutečnosti jsem se rozhodla vybrat i asijské jméno. Vyhledala jsem knihu Gejša a kočicha se jmenuje podle statečné hlavní hrdinky, která ač osudem těžce zkoušená, nenechá se zlomit a nakonec se plní její sny. O čem sní naše kočička je těžko říct. Miska žrádla a bílá čokoláda ale jistě hrají nezanedbatelnou roli.

 Jak si možná budete moci všimnout na fotkách, které sem snad konečně přidám (dostali jsme jako svatební dar fotoaparát), Sajuri již nemá příliš asijský vzhled. V útulku měli pravdu. Od té doby, co se u nás řádně dvakrát a vícekrát denně stravuje a těší se bezpečnému a jistému bydlu, zakulatila se a je z ní teď sice drobná, ale typicky evropská mourovatá čičina.