Jak se naše kočka naučila mňoukat

Jak už jsem psala, žiji v domácnosti s přítelem, kocourem a kočkou. Kočku jsme si vzali z útulku a kromě jiných úžasných zvláštností, které z ní tvoří naprosto jedinečnou bytost, má také velmi specifický způsob hlasového projevu.

V prvních dnech, které u nás strávila, jsme měli podezření, že je němá. Místo mňoukání totiž jen široce otevírala tlamičku. Byl na ni zoufalý pohled a nejvíce ze všeho připomínala kapra na suchu.

Po několika dnech začala vyluzovat jakési tlumené kvíkání hraničící s ultrazvukem. Toto v následujících týdnech ještě obohatila o vysoké broukání, kterým projevuje nespokojenost s čistotou kočičí toaletky a hluboké výhružné hučení, kterým sousedovic psovi sděluje, kde je její teritorium, a kocouře odhání od misky s kuřecími krky.

Jaké bylo naše překvapení, když jsme jednou ráno, zaslechli zcela nezaměnitelné kočičí mňoukání. Nebylo pochyb. Nešlo o kocouřův zvučný baryton, kterým nás ráno co ráno úderem půl sedmé přesvědčuje že je čas vstávat a dát mu konzervu. Byl to jasný zvučný kočičí soprán! Spokojeně jsme si hověli v posteli a uvažovali, co naši hlasově zaostalou kočenku přimělo k dalšímu rozvoji.

Inu vstala jsem tedy a vyšla na chodbu... Vysoké, hlasité a skutečně rozčilené mňoukání se ozývalo za zavřenými dveřmi koupelny, kde kočulka strávila noc. Zděsila jsem se a přepadl mě záchvat provinilého sentimentu - chudinka kočička, sama, v chladu, bez žrádla, bez vody, celou noc... chvíli jsem ji oňufávala a pak šla ve spravedlivém rozhořčení vyčinit příteli za hrubou nepozornost, ve které způsobil našemu zvířeti újmu.

Vyslechl mě s klidem. Klopil oči a pokorně přijímal mravokárné ponaučení o vlastní nezodpovědnosti... A pak mi to došlo. V době, kdy jsem večer uléhala do postele, on tam již byl. Logicky z toho vyplývalo, že poslední jsem koupelnu opouštěla a tudíž i zavírala já. Poněkud jsem se zarazila a zvažovala, jak ze situace vybruslit bez ztráty květinky.

Ach jo. Hlavně že tady píšu duchaplné články o zrcadlech, že? A ZASE jsem se chytila do vlastní pasti. A tentokrát skutečně ukázkově. Hluboce jsem se styděla celé dopoledne. Kočce bylo všechno celkem fuk, v klidu se povalovala na kamnech a trávila snídani a přítel to považoval za dobrý vtip.

Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Nyní víme, že naše kočka je plnohodnotnou členkou svého druhu! Mňoukat umí, nicméně v rutině všedního dne si i nadále vystačí s kvíkáním.